SILVESTR KOŘENOV 2006
30.12. 2006
Byl jsem domluven, že v jedničce projíždějící Hradčanskou v 8:34 se setkám s Tamarou a Aničkou, a místo nich jsem tam potkal Markétu s Petrou. Už to předznamenávalo úspěšnou akci.
Markéta se na hory dostavila v nóbl kozačkách.V autobuse jsme vůbec nedělali ostudu a neotáčela se po nás půlka cestujících (nelechtali jsme se totiž, nevyhazovali ze sedadel a nesklápěli jsme prudce sedadla).
V Kořenově byl sníh (HURÁ!), i když s loňskem se to nedá srovnat.
Zahájili jsme konzumem v restauraci, kde si Anička osladila Sprite, načež jí ho půlka vylítla ze skleničky a my jsme před servírkou, jež si právě psala naše objednávky, dělali jakoby nic.
U Horáčků na chalupě jsme okamžitě spustili Damiens a následně počali nacvičovat ústřední hit Mám Tě rád ve formě kánonu. Šli jsme to zazpívat Zuzčiným příbuzným a řekl bych, že to byl pro ně nejotřesnější zážitek roku 2006, i když na jeho samém sklonku.
Hrála se hra BANG!, která od té doby jela téměř nepřetržitě. Účelem je, aby se šerif s pomocníkem a s bandity navzájem pozabíjeli a odpadlík (dle Wondera odpadník) jakbysmet.
Taky se hrály sardele za účasti Zuzčiných dvou příbuzných, svařilo se Petřino víno, udělala se krupicová kaše a večer se hrálo oko na úkoly. Vedle mírných úkolů (Dotkni se hlavou obou nohou.) i těch drsnějších (Předveď striptýz.) se objevily i zcela absurdní (Kopni do lustru., Vysaď okno.).
Někteří z nás si udělali večerní procházku do Příchovic a probrali jsme evoluční aspekty Kefíru. Ostatní nejspíš hráli BANG!.
31.12. 2006
Ráno jsem byl probuzen budíkem Damiens a následně mne burcovali těmi nejstrašnějšími mučícími metodami (lechtání) s chabým argumentem, že ostatní již snídají.
Zanedlouho jsme si to již štrádovali směrem na Smědavu, neboť výlet.
___________________
Sedím u stolu v teple Horáčkovic chalupy, Wonder s Markétou dohrávají BANG!, což je velmi zábavná hra, k níž jedině Zuzka zatím nenašla cestu a opakovaně vyjmenovává “spousty důvodů” (2), pro je ta hra špatná. Tváří se podobně vražedně jako Iveta v Licibořicích, když jsme hráli byznys. Já jsem již zemřel. Neměl jsem MANCATO. Za mnou sedí Anička s Petrou, brnkají na kytaru a do toho vykřikují: “Ty můj kvítku medový, to se nikdo nedoví.” Ostatní dole připravují chlebíčky, ale budou stát za houby, poněvadž Zuzka neobstarala žádné saláty ni pomazánky, takže nejspíš bude veka s máslem.
V přestávkách mezi kartami (další kolo) Petra dostává nepochopitelné záchvaty smíchu, vrhá se na ležícího Wondera a rajtuje na něm. Wonderovi to očividně vůbec nevadí a sálá z ně entuziasmus.
Vůbec nejsme “úplně mrtví”, jak někdo tvrdil na našem dnešním výletu, zpestřeném úchvatnými panoramaty, deštěm se sněhem a taktéž vodou v botách u některých výletníků. (Došli jsme k závěru, že Tamara bude mít na nohou fontánky.) Výlet byl moc pěkný a příjemně se nám rázovalo sněhem, avšak marně jsme se Zuzkou prosazovali přiměřených 30 km a nakonec jsme šli jen zbabělých 20, což bylo možná tím, že někteří vypadali, jako by právě vylezli z rybníka, poněvadž z nich crčela voda. I výletu se Markéta zúčastnila v kozačkách a v kalhotách, jež se jí neustále rozepínaly.
___________________
Večer jsme zasedli v hodovní síni, kde se Tamara nejprve promenovala ověšená pestrobarevnými balónky. Zahájili jsme červeným vínem a k němu konzumovali chlebíčky, které mi svou “oblohou” připomínaly svačinu do školy, zvláště když z nich Petra soustavně sundávala okurky, přestože jí za to ostatní opakovaně nadávali. Wonder na sebe ku radosti ostatních navlékl blyštivou fialovou košili – náš dárek – a všeobecně panovala velmi dobrá nálada, a to i když Zuzka přitáhla tu bezinkovou šlichtu, jak jsme si tím vloni připíjeli. Do toho mi volal Želva (alias Pedro alias Ředkvička, zkrátka Petr Vítek), tak jsem nechal mobil kolovat a Anička mu štěkala do telefonu. Během telefonátu jsem byl nucen připlácnout Petře na obličej chlebíček, z něhož opět ukradla kolečko okurky.
Po čase jsme se přesunuli nahoru, kde jsme opět hráli oko na úkoly. Tentokrát se vyznamenal Vojta, když na jeden z papírků napsal: “Běž do prdele!” a na ten druhý: “Ahoj=)” Koloval vynikající čokoládový likér a velmi kvalitní griotka. Poté se šly některé dívky vykoupat do sněhu.
O půlnoci jsme si připíjeli velmi stylově, totiž kefírem. Po odbití půlnoci na ČT následoval příšerný ryk, až jsem se bál, že spadne komín, nato se holky opět šly vykoupat do sněhu a všichni jsme se šli podívat na ohňostroje. Vtom se nahoře otevřelo okno a Vojta na plné pecky pustil Damiens, což nás dojalo a řvali jsme s ni.mi na celý Kořenov. Taky jsme Vojtovi poslali do otevřeného okna pár sněhových koulí, které pak kdosi nalezl ve spacáku.
Nahoře poté probíhal víceméně individuální program, například Vojta připlácl Tamaře na obličej chlebíček, na což Tamara reagovala vrhem chlebíčkem, a pak už to lítalo, proto asi na mně přistál sýr od Petry. Na BANG! nedošlo, neboť je Zuzka zabavila. Ivetě volala sestra, tak jsme ji taktéž nechali kolovat. Tvářila se zdrženlivěji.
Spát jsme šli velmi porůznu.
1.1. 2007
Ráno jsme se vzbudili kolem půl desáté a měli jsme tak akorát čas na zabalení a jedno BANG!, jelikož autobus odjížděl ve 12:48 (pro Tamaru ve 12:38). Na stole se povalovaly Vojtovy papírky “Ahoj=)” a “Běž do prdele!”. Do výborného makovce jsem vtisknul víčko od čokoládového likéru a dobře se bavil, když jej Vojta nemohl rozkrojit.
Po cestě na autobus jsme hulákali Mám Tě rád, stejně tak v autobuse, když jsme přijížděli na Černý Most. Tam se také hrálo prší.
Nevím, proč se na mě vrhla Anička, když jsem na ni v metru chrstnul vodu (Tamara mi to přece taky neoplatila). Někteří lidé si odsedávali, jiní se zájmem pozorovali Aniččiny bojové chvaty. Spor o to, zda vystoupíme na Florenci, nebo na Můstku, skončil tím, že jsme vylezli na Národní třídě. Spolucestující na eskalátorech jsme opět obšťastnili skladbou Mám Tě rád, stejně jako ještě osazenstvo tramvaje linky č. 18, kde jsme pěli skutečně z plných plic. Ve stánku na Národní třídě jsem se ptal na galvanizátor, ale neměli ho.
Loučení bylo veselé a asi první věc, která každého napadla, byla: “Tak kam pojedeme příště?”
Díky Zuzce za skvělou organizaci a všem ostatním za dobrou náladu, jíž přispěli ke skvělému prožité Silvestra 2006 v Kořenově!
Komentáře
Přehled komentářů
Snažím se hádat, odkud pramení význam slova "vyšplouchni" v tomto kontextu i proč jsem poctěn titulem "paprika" (mletá nebo vcelku?)...
Martine! Vyšplouchni se konečně!
(Maggie&Koření, 5. 1. 2007 18:44)
Žádnejch 20, 25!!!! (km)
Ty papriko.
Haf.
Krása
(Tamara, 3. 1. 2007 21:50)Tak jímavý a zábavný článek... Při čtení se nejde nesmát, už aby byl zase Silvestr. Hele, co kdybychom nějaký v dohledné době zorganizovali? Horáčkovi budou mít velkiou radost!
--> ivet
(Martin, 3. 1. 2007 21:41)Jj, už jsem si na to taky vzpomněl a i Vojta mi to připomněl. Doplním to tam;-)
nazdar
(ivet, 3. 1. 2007 20:02)
čau, mám něco ke kronice=)
Víš co by ještě možná stálo za to?? třeba jak se nám podařilo(mně a v.) navštívit 5 hospod a skoro nikde si nic nedat, zato tam způsobit např. trapas.=)
tedy chápu, že pro ostatní to nemá moc význam
ale tohle bude 1 z věcí kterou si já budu asi pamatovat=)
--> Vitana
(Martin, 5. 1. 2007 18:53)